Společné spinkání

Tak konečně po dlouhých měsících zase spinkáme všichni spolu. Agátka přestala čůrat do postele (alespoň doufáme) a tak necháváme otevřené dveře u ložnice a kočkám možnost přijít v noci za námi. Občas toho sice litujeme, zvláště ve chvílích, kdy si kočkouni usmyslí, že se uprostřed noci potřebují hrozně mazlit, ale na druhou stranu je příjemné vstávat s vrnícím plyšákem. Je úžasné, jak jsou kočky neodbytné. Salámkovi stačí říct jednou, dvakrát, že opravdu není zrovna vhodná doba na mazlení, on potom odejde, nebo usne. Ale Agátice, to je vlezdoksichtička, to je děs. Strká ty svoje uvrněný fousky do obličeje, a vůbec ji neodradí, že ji odšoupnete třeba desetkrát. Chce to zkrátka pevné nervy a vypěstovat si tzv. hladící reflex.