Ač nadpis zní jistě krásně, pokud zavítáte na stránky Wikipedie, zjistíte, že slovem fešák bývá označován vykastrovaný kocour. Ano, ano, už je to tak. Salámek začal otravovat Agátku - vždycky ji dohnal a sedl si na ni, nebo ji jinak ukazoval, že by o ni měl zájem. Obratem jsme ho objednali k veterináři a 13.1. 2009 večer podstoupil onu potupnou operaci. Přijela jsem domů pozdě, Salámek ležel pod topením v přepravce (aby byl natažený a mohl dobře dýchat) a vypadal hrozně. Teda - ne až tak hrozně, jako spíš mrtvě. Pořád jsem ho chodila kontrolovat, jestli dýchá.
Asi po hodině se pomalu začal probouzet. Hrozný pohled - kdo neviděl, těžko si dokáže představit, jak vypadá zvíře probouzející se z narkózy. Přední nohy Salámka poslouchaly za chvilku, ale zadní, ty nesloužily ještě dobré dvě hodiny. Ale náš mladej je hrdina, nikde nic nevyvedl, nechal se i přesvědčit, že má radši ležet a akorát dvakrát trošku ublinkl. Zvládli jsme to všichni ve zdraví a Salámek už druhý den po operaci dělal, že o ničem ani neví. Jen kuličky už nemá tam, kde byly a choutky na Agátku ho taky přešly.
Koupelna - nejoblíbenější místnost našich čičin (teda hned po ložnici). Jak člověk vkročí do koupelny, musí počítat s tím, že mu budou při všem asistovat kočky - alespoň všetečnými pohledy. Salámek se dokonce rád nechává hladit v umyvadle. Jinak prozkoumávají vanu, pod vanou, kapající voda je úplně fascinuje. Jsem zvědavá, co budou říkat na novou koupelnu. Rekonstrukci plánujeme na červenec. To taky bude záhul. Jak pro nás, tak pro kočky. 
Tak konečně po dlouhých měsících zase spinkáme všichni spolu. Agátka přestala čůrat do postele (alespoň doufáme) a tak necháváme otevřené dveře u ložnice a kočkám možnost přijít v noci za námi. Občas toho sice litujeme, zvláště ve chvílích, kdy si kočkouni usmyslí, že se uprostřed noci potřebují hrozně mazlit, ale na druhou stranu je příjemné vstávat s vrnícím plyšákem. Je úžasné, jak jsou kočky neodbytné. Salámkovi stačí říct jednou, dvakrát, že opravdu není zrovna vhodná doba na mazlení, on potom odejde, nebo usne. Ale Agátice, to je vlezdoksichtička, to je děs. Strká ty svoje uvrněný fousky do obličeje, a vůbec ji neodradí, že ji odšoupnete třeba desetkrát. Chce to zkrátka pevné nervy a vypěstovat si tzv. hladící reflex.
