Tak jsme ve zdraví přežili Vánoce, i když kočičáci poschazovali a rozbili tolik ozdob ze stromečku, kolik mohli... Navíc Agátka provedla pěkný kousek - tak dlouho čučela na amura do vany, až tam nakonec zahučela. Slyšeli jsme děsný šplouchání a pak mokrou čáru pryč z koupelny...
Konečně jsme těm našim osmi nožkám přidělali na zeď poličky, aby se mohly válet...Ještě jsem jim tam zavěsila dvě myšky na hraní. V budoucnu by ještě měla přibýt trubka až nahoru omotaná sisalem na šplhání.
Nejen že si, samozřejmě, kočky hrají spolu, Salámek si občas zařádí s Chatíkem (bišonkem) a že mají fůru myšek - jak látkových, tak i kožených a další fůru míčků - hrkacích, plastových, gumových a tak, ale také si každou chvíli udělají hračku z něčeho, 
co najdou. 
Dne 21.10.2008 nás v osmi letech opustila naše černá
kočička Koča. Zřejmě se něčeho lekla a vběhla pod auto, protože na místo, kde jsme ji našli, nikdy nechodila. Kočičku jsme pohřbili
22.10.2008. Bude nám moc chybět...
Koča byla jako koťátko přinesena z tramvajové vozovny, a myslíme si, že u nás měla šťastný život.
Jelikož Jindrovej mamince předělávaj jádro, bydlí i s bišonkem Chatíkem u nás. Chatík je štěně a hrozně rád si hraje se Salámkem. 
Teda - ono jde vždycky hlavně o honičku, a následné otravování, kousání a poňoukání. Občas už to Salámka naštve, tak pejska trošku zfackuje, Chatík ale, jako by ani o ničem nevěděl. Otravuje až do doby, než se Salámkovi podaří vyšplhat někam, kam se Chat nedostane. To jsou boje! Je to zvláštní, protože Agátce stačí, aby na něj trochu prskla a je klid.
Naše první vycházka do přírody trvala asi pět minut, při čemž jsme ušli zhruba 10 metrů. Salámek ten odmítl chodit úplně a Agátka byla tak nervózní, že pořád pochodovala v přidřepu. Jsou to sralbotkové!!! No nic, co se dá dělat? Zkusíme to zase někdy příště. Zatím mi jen pochodují po balkóně, jelikož jsme dost vysoko a nemám síť, jsem z toho dost nervní. Navíc Salámek je odvážný rytíř a už jsem ho viděla, jak se prochází po asi pěti centimetrové betonové římsičce za zábradlím. To mě omývali...
Oni zatím žerou jak mlejny, rozhodně nezvraceli a lítaj jak praštěný, zloběj, pořád se perou...On jim snad omylem píchl pubertu!!!
Ty kočky se ale tak mají! Pořád se jenom válejí, cpou se , hrajou si a nechávají se drbat. Jsou tak vymazlené, ach jo, já bych tak chtěla být naše kočka... Salámek je mistr rozvalování na všechny způsoby a Agátka, ta se vždycky stočí k němu. On ji pak začne olizovat, semtam se jí zakousne do kožichu - zkrátka je s nima strašná sranda.
Nevím jak která kočka, ale všechny tři u nás doma milují krabice. Jak objeví nějakou neobsazenou (třeba od bot), hned se tam usalaší.
protože Salámek možná v budoucnu bude chodit ven i sám, ale Agátka jen na vodítku. Salámek si zvykal asi půl hodiny a Agátka to měla bez problémů hned. Takže příští měsíc po očkování hurá ven na průzkum...
Tahle kočičácká dvojka začíná být opravdu nerozlučná a já se čím dál víc utvrzuji v tom, že pořídit najednou dvě koťata byl nejlepší nápad na světě. Neumím si představit, že by některý z nich byl v bytě sám. Jediné z čeho mám obavy, je fakt, že dříve nebo později tohle kamarádství přeroste do namlouvání a toho se dost děsím.
No, doufejme, že to dobře podchytíme a zabráníme katastrofě ve formě kočičí gravidity. Tybrďo, když na tyhle fotky koukám, vidím, jak ti kočičáci vyrostli... Jo, jo, to jsou ty vybrané pochoutky, co jim servíruju... To je samý tvarůžek s banánkem, vařená rybička, žlouteček, masíčko, jogurtek a já nevím, co ještě. takhle není krmenej ani ten můj chlap.
Tak se nám Agátka naučila novou věc. 
Krásně vyšplhá po noze až nahoru. Mám z toho "opravdu radost" a vřele jí v jejím novém koníčku podporuju. Zdá se mi stále bezednější, ale není to na ní vidět. Bojím se, aby jednou v noci nespolkla i nás. Taky má zvláštní talent na překážení.
Když jdu kamkoli, vím, že ji mám pod nohama, když jsem u počítače, válí se mi po klávesnici, sedí mi za krkem nebo se baví schazováním věcí ze stolu. No, prostě moje zlatíčko...
Ach jo, ten můj chlap přejmenoval kočičáky. Kočička bude teda Agátka a kocourek Salámek. 
Údajně proto, že když se natáhne, tak vypadá úplně jako salám. Tak fajn...Pořád s námi spinkají v posteli, i když se spíš v noci po nás proháněj. Občas na sebe ještě prsknou, ale už kamaráděj a hlavně dováděj.
Je to zrzounek a velký mazel. S Gátkou na sebe zatím vrčí, ale doufám, že si brzy zvyknou. 
I teď ho mám na sobě nalepeného, chce jen mazlit, mazlit a mazlit. Gátka, ta se zase jen válí na posteli a nastavuje bříško na hlazení. A když se zrovna neválí po posteli, našla si pelíšek v knihovně (prozatímní úložiště všeho možného).
ale to vůbec nevadí. Právě dnes jsem si přinesla domů Agátku - Gátku, nejmazlivější a nejroztomilejší stvořeníčko na světě.
Když jsem si pro ni u Kačky byla, měla jsem trošku obavy, protože jako jediná z koťátek ke mně moc nešla, ale jak jsem si ji přinesla domů, může se zbláznit, abych byla u ní a mazlila ji. Je moc slaďoučká. Jsem zvědavá, jak přečkáme první noc, ale vypadá to, že dobře
. Gátka je statečná, vůbec nebrečí. Dostala konzervičku a masíčko, obojí spucla na posezení a teď odpočívá na posteli. Kde budeme spát my, nevím.
Zítra večer jí přibude kamarád, náhoda tomu chtěla - jeden z chlapů co nám dělali okna má doma koťátka a protože mají i zrzavého kocourka, zítra k večeru si pro něj pojedeme.
