Tak jsme ve zdraví přežili Vánoce, i když kočičáci poschazovali a rozbili tolik ozdob ze stromečku, kolik mohli... Navíc Agátka provedla pěkný kousek - tak dlouho čučela na amura do vany, až tam nakonec zahučela. Slyšeli jsme děsný šplouchání a pak mokrou čáru pryč z koupelny...
Konečně jsme těm našim osmi nožkám přidělali na zeď poličky, aby se mohly válet...Ještě jsem jim tam zavěsila dvě myšky na hraní. V budoucnu by ještě měla přibýt trubka až nahoru omotaná sisalem na šplhání.
Nejen že si, samozřejmě, kočky hrají spolu, Salámek si občas zařádí s Chatíkem (bišonkem) a že mají fůru myšek - jak látkových, tak i kožených a další fůru míčků - hrkacích, plastových, gumových a tak, ale také si každou chvíli udělají hračku z něčeho, 
co najdou. 
Dne 21.10.2008 nás v osmi letech opustila naše černá
kočička Koča. Zřejmě se něčeho lekla a vběhla pod auto, protože na místo, kde jsme ji našli, nikdy nechodila. Kočičku jsme pohřbili
22.10.2008. Bude nám moc chybět...
Koča byla jako koťátko přinesena z tramvajové vozovny, a myslíme si, že u nás měla šťastný život.
Jelikož Jindrovej mamince předělávaj jádro, bydlí i s bišonkem Chatíkem u nás. Chatík je štěně a hrozně rád si hraje se Salámkem. 
Teda - ono jde vždycky hlavně o honičku, a následné otravování, kousání a poňoukání. Občas už to Salámka naštve, tak pejska trošku zfackuje, Chatík ale, jako by ani o ničem nevěděl. Otravuje až do doby, než se Salámkovi podaří vyšplhat někam, kam se Chat nedostane. To jsou boje! Je to zvláštní, protože Agátce stačí, aby na něj trochu prskla a je klid.
