Nejen že si, samozřejmě, kočky hrají spolu, Salámek si občas zařádí s Chatíkem (bišonkem) a že mají fůru myšek - jak látkových, tak i kožených a další fůru míčků - hrkacích, plastových, gumových a tak, ale také si každou chvíli udělají hračku z něčeho, 
co najdou. 
Dne 21.10.2008 nás v osmi letech opustila naše černá
kočička Koča. Zřejmě se něčeho lekla a vběhla pod auto, protože na místo, kde jsme ji našli, nikdy nechodila. Kočičku jsme pohřbili
22.10.2008. Bude nám moc chybět...
Koča byla jako koťátko přinesena z tramvajové vozovny, a myslíme si, že u nás měla šťastný život.
Jelikož Jindrovej mamince předělávaj jádro, bydlí i s bišonkem Chatíkem u nás. Chatík je štěně a hrozně rád si hraje se Salámkem. 
Teda - ono jde vždycky hlavně o honičku, a následné otravování, kousání a poňoukání. Občas už to Salámka naštve, tak pejska trošku zfackuje, Chatík ale, jako by ani o ničem nevěděl. Otravuje až do doby, než se Salámkovi podaří vyšplhat někam, kam se Chat nedostane. To jsou boje! Je to zvláštní, protože Agátce stačí, aby na něj trochu prskla a je klid.
Naše první vycházka do přírody trvala asi pět minut, při čemž jsme ušli zhruba 10 metrů. Salámek ten odmítl chodit úplně a Agátka byla tak nervózní, že pořád pochodovala v přidřepu. Jsou to sralbotkové!!! No nic, co se dá dělat? Zkusíme to zase někdy příště. Zatím mi jen pochodují po balkóně, jelikož jsme dost vysoko a nemám síť, jsem z toho dost nervní. Navíc Salámek je odvážný rytíř a už jsem ho viděla, jak se prochází po asi pěti centimetrové betonové římsičce za zábradlím. To mě omývali...
